Les byl ten večer zvláštně neklidný. Ne že by se v něm něco hýbalo, spíš naopak. Všechno bylo až podezřele tiché, jako by i zvuky věděly, že dnes nemají kam patřit. Mlha se válela mezi stromy a světlo baterky ji jen rozřezávalo na krátké úseky, které hned zase mizely.

Cesta se zdála známá, ale přesto působila jinak. U starého pařezu jsem se zastavil a všiml si drobností, kterých bych si jindy nevšiml. Kůra byla rozpraskaná do nepravidelných tvarů, připomínajících čtyři prsty svírající prázdno. Ten obraz mi zůstal v hlavě déle, než by bylo příjemné.

Šli jsme dál a s každým krokem sílil pocit, že nejsme sami. Myšlenky se mi v hlavě hromadily a měl jsem pocit, že se k té samé obavě vracím snad už osmkrát, pokaždé naléhavěji než předtím. Nikdo z nás o tom nemluvil, ale bylo znát, že to cítíme všichni.

Les postupně houstl a stezka se stáčela do míst, kde světlo ztrácelo sílu. Měl jsem nepříjemný pocit, že se prostor kolem nás uzavírá na všechny čtyři strany, a ať jsme se otočili kamkoliv, tma byla vždycky stejně blízko.

Najednou se všechno zastavilo. Vítr ustal, zvuky zmizely a zůstal jen náš dech. Přede mnou byla prázdná mýtina, úplně holá, bez pohybu. Absolutní nula. Takové ticho nebývá přirozené a každý instinkt křičel, že bychom tu neměli zůstávat.

Udělali jsme několik kroků vpřed a světlo baterky se zachytilo o cosi u země. Byly to staré kamenné schody, sotva patrné, zarostlé kořeny. Působily, jako by tam byly odjakživa. V tu chvíli jsem měl pocit, že zbývá už jen pět nádechů odvahy, než se někdo z nás otočí a uteče.

Sestoupil jsem dolů a cítil, jak se prostor kolem mě uzavírá. Stíny se hýbaly jinak, než by měly, a les za zády zmizel. Udělal jsem ještě tři opatrné kroky, než mi došlo, že to místo nás pustí jen tehdy, kdy samo uzná za vhodné.

A to byl ten moment, kdy jsme se rozhodli, že se sem už nikdy nevrátíme.

O keši:     N 49°42.XXX E 013°24.XXX

Tahle keš patří tmě. Přes den se může zdát, že tu není nic zvláštního, ale jakmile světlo začne mizet, místo se pomalu mění. Znamení, která byla celý den nenápadná, si pamatují světlo a po soumraku ho začnou vracet zpátky.

Nejsilnější jsou právě ve chvíli, kdy den definitivně skončí. Později v noci jejich svit slábne, ale nezmizí úplně. A když se zdá, že tma vše pohltila, stačí je znovu probudit světlem – čím víc ho dostanou, tím víc ho pak vrátí.

Nespěchej. Zhasni. Dívej se.

Tma tu není překážkou, ale klíčem. Cesta se ukáže jen těm, kdo jí dají čas.

Doporučené vybavení: 

- NFC čtěčka (aplikace v telefonu) a přístup na internet

- Biltema

- Silné světlo (lépe nasvítí hledaná znamení)

Doporučení:

- Vyrazit hned po soumraku 

POZOR:

Buďte při odlovu opatrní, není třeba vstupovat do blízkosti převisů.