Wilsonův most
Existence jediného přemostění řeky Radbuzy v centru Plzně, mostu U Jána, přivedla městskou radu k plánům stavby nového mostu, který by tomu současnému odlehčil a zároveň spojil rozvíjející se části města s železniční stanicí. Přípravy stavby byly započaty již roku 1894, samotné zahájení však zdržovaly průtahy v regulaci řeky, která měla významně změnit poměry v celé oblasti a ochránit některé části Plzně před povodněmi - nové dno bylo nutno snížit o 4,19 metrů oproti původnímu.
Projekt zpracoval vrchní městský inženýr Václav Mencl a stavět se začalo v květnu roku 1912. Most a příjezdové rampy na levém břehu stavěla firma Müller & Kapsa, příjezdové rampy na pravém břehu zajišťovala obec. Pro stavbu mostu byla vybrána žula ze štěnovických lomů, čímž mělo dojít k podpoře místního kamenického průmyslu. Most byl řešen jako dvouobloukový s jedním centrálním pilířem. Ze žulových kamenů jsou vyzděny klenby obou oblouků o rozpětí 27,5 metrů i jádra a líce pilířů. Beton byl použit pouze do základů. Stavba, která je zřejmě posledním postaveným kamenným mostem v Čechách, je široká 15 metrů a dlouhá 60 metrů. Jedná se o unikátní příklad skloubení vynikající architektonické i umělecko-řemeslné kamenické práce.
Do vozovky byly zapuštěny i kolejnice, tramvaj však přes most nikdy nejezdila. Na obou koncích mostu stojí na krakorcích domky pro výběrčí mostného. Výstavbu mostu zkomplikoval požár jednoho z domků, při hašení vznikly trhliny v kamenném obkladu. Celý domek se musel snést a 41 porušených kvádrů bylo nutné nahradit novými. Zátěžová zkouška se uskutečnila v polovině září 1913, použit byl parní válec a dlažební kameny. Vše dopadlo dobře a stavba byla 22. listopadu 1913 zkolaudována. Slavnostní otevření mostu se konalo 28. září 1913 a byl pojmenován po panujícím mocnáři Františku Josefu I. Slavnostního otevření mostu se ujal následník trůnu František Ferdinand d'Este. Z této velké události byly pořízeny filmové záběry. V turistickém průvodci "Naučnou stezkou údolím Radbuzy" se uvádí, že se zřejmě jedná o nejstarší dochovaný filmový dokument zachycující Plzeň.
Mýtné se platilo až do roku 1925 pro pěší a pro automobily do roku 1932, domky však zůstaly zachovány až do současnosti.
Most za sto let několikrát změnil jméno, přežil dvě války i okupaci. A ani rozsáhlá povodeň v roce 2002 ho neohrozila. V roce 2014 se dočkal, ke svému 100. výročí, kompletní rekonstrukce.
Důležitá data v historii Wilsonova mostu
|
1913 |
Slavnostní otevření mostu, který byl pojmenován po panujícím mocnáři Františku Josefu I. |
| 1918 | Přejmenování mostu po presidentovi Spojených států Amerických Woodrowu Wilsonovi. |
| 1939 | Pojmenování mostu po Karlu IV. |
| 1941 | Přejmenování na Most Vítězství. |
| 1945 | Most byl opět přejmenován tentokrát po sovětském diktátoru Stalinovi. |
| 1988 | 25.10.1988 prohlášen za kulturní památku. |
| 1990 | Most se vrátil k pojmenování z první republiky Wilsonův most. |
| 2002 | Rozsáhlá povodeň v srpnu roku 2002 |
| 2014 | Rekonstrukce mostu. |
1901 1913
1916 1931
1951 1975
2011 2014
O keši
Tato keš byla vytvořena místo původní keše Wilsonuv most / Wilson´s Bridge, která byla založena 14. října 2008 a 17. června 2014 byla archivována.
Keš je umístěna na zemi, pár centimetrů za automatem na parkovací lístky. Zastavit se dá přímo u keše, pokud zde nebude místo, použijte parkování B. Celý úkryt vyjměte za úchyt na pokličce a odneste si ho o kousek dál. K logbooku se dostanete odšroubováním horní části (včetně pokličky). Odlov vyžaduje velmi diskrétní chování, nebo je možné zvolit si pro návštěvu noční hodiny. Dávejte prosím pozor, ať skrýš nikdo cizí neodhalí. Hledejte nejdříve očima - až si budete jistí, stačí se sehnout a celý úkryt v mžiku vyndat.
Zdroje:
H. Hušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl, Libri 2003
Radniční listy - 5/2005
Všem hlasujícím velice děkujeme.
